Historie „mostařského“ volejbalu se datuje do roku 1957. V tomto období se cvičila v Sokole gymnastika a doplňkově se šermovalo a samozřejmě se nacvičovaly spartakiádní skladby. Většina tehdejších volejbalistů chodili cvičit do Sokola – většinou se cvičilo po hospodách (např: dnešní Motorest u Taufrů). V té době měli cvičenci pouze jednu žíněnku a jednu kozu a koně na přeskok.
V roce 1957 byla postavena a otevřena dřevěná sokolovna, která se skládala z hlavního sálu s proskleným a jedním zakrytým balkonem a celá budova byla pokrytá vlnitým eternitem. V zimě se topilo ve dvou kamnech na uhlí a elektrické osvětlení bylo doplněno nouzovým bateriovým osvětlením, neboť elektřina se pravidelně vypínala. Peníze na chod sokolovny se získávaly hlavně z tanečních zábav a plesů, které byly velmi oblíbené pro svojí krásnou a vtipnou výzdobu.
Gymnastické cvičení a nacvičování spartakiádních skladeb však členům nestačil a chtěli něčím doplnit a oživit sportovní život. Mezi sportovce přišel Mirek Geisler – výpravčí, který hrával volejbal v Návsí a Třinci. Bydlel na starém nádraží, a tak to měl ke sportovcům a hlavně do sokolovny hodně blízko.
Někteří členové sokola začali hrát volejbal na škvárovém školním hřišti (dnešní asfaltové hřiště vedle staré školy) a samozřejmě taky v sokolovně, i když nebyla vyhovující hlavně kvůli rozměrům.
V této době se na Mostech začala hrát první okresní soutěž – tehdy ještě patřily Mosty pod okres Český Těšín, ale naše družstvo hrávalo i se soupeři, kteří válčí s Mosty doteď – ať už to je Hnojník či snad Nýdek.
V dalších letech
Otevřením nové sokolovny, která svými rozměry a výškou stropu byla pro volejbal ideální, se otevírá nová éra volejbalu v Mostech, jelikož v okolních obcích a městech takové podmínky nebyly, hrávaly se zde hlavně zimní turnaje za účasti Třince nebo Těšína.
Poděkování určitě za tento čin patří panu Aloisu Byrtusovi, který kromě toho, že byl dlouholetým předsedou Sokola na Mostech, byl i zhotovitel projektu celé budovy.
Od roku 1962 se hrál v Mostech volejbal na okresní úrovni až do roku 1966, kdy postoupili do krajské soutěže, kde po roce bohužel sestoupili – důvodů bylo hned několik: družstva byla od sebe hodně vzdálená (Vsetín, Ostrava atd.) a na tehdejší období neděle dopoledne taky nebyl dobrý termín ke sportování.
Na jaře v roce 1967 sportovci dostali svůj první autobus – IKARUS, který sloužil hlavně jako dopravní prostředek hráčům na zápasy, ať už to byli volejbalisté či fotbalisté, nebo jako dopravní prostředek na turistické výlety či krytý bazén v nedaleké Žilině.
Postupně začali volejbal hrát i žáci, dorostenky či ženy. Mládežnická družstva byla v oddíle vždy dobrou zásobárnou pro družstva dospělých ať to bylo dřív či nyní a poděkování určitě patří lidem, kteří se o tyto „hvězdičky“ starali – dik patří určitě těmto lidem: Ing.Milan Hadida, Vilém Latocha, Vilém Genčev, Karel Bilko, Miroslav Krob, Domin Šotkovský, Jenda Latocha, Dagmar Šotkovská, Ingrid Legierská, Jana Turková, Antonín Turek a samozřejmě mnoho dalším….
Dalo by se hodně hovořit o velkých turnajích, kterých se volejbalisté zúčastnili – ať to jsou Vyšné Hágy či Mošovce na Slovensku, nebo Dřevěnice a Hodslavice v České republice. Na těchto turnajích se objevují i velmi dobré výsledky mosteckého volejbalu..
Nyní je situace v „mostařském“ volejbalu taková:
- muži hrají okresní soutěž první třídy, kde se umisťují na předních příčkách tabulky
- žáci a žačky jsou v okresní soutěži kde válčí s výbornými celky Pálkovic, Valmezu či SŠK Beskydy.
